POSLEDNÍ AKTUALIZACE (24-05-2012, 08:15) – ZPRAVODAJSTVÍ UKONČENO
Na tomto místě budeme – jako obvykle – informovat o našich sboristech z Kulihrášku, kteří se v těchto dnech vypravili na koncertní zájezd do Německa a Francie.
Byly doplněny fotografie z koncertního zájezdu do Německa a Francie, který se uskutečnil ve dnech 17. – 25. května 2012.
23.05. (23:00) Paříž – POSLEDNÍ INFO
Ačkoli budete všichni číst tyto řádky až zítra (ve čtvrtek) ráno, přeji všem krásný pozdní večer z Paříže, která se dnes pro Kulihrášky vyzdobila do kouzelných barev.
Ráno to sice vypadalo všelijak, ale úderem jedenácté hodiny dopolední se nebe zamodralo, slunce zazlatilo, Kulíšci rozzářili… No prostě den, který si nadlouho uchováme v paměti.
Jen ve zkratce: bus nás vyplivnul rovnou před „starou dámou“, takže obrovská radost a zdolávání 670 schodů, které jakoby ani nebyly. Úchvatný pohled na Paříž, téměř bezvětří, že se nám ani dolů nechtělo. Svačina a první suvenýry pod „Eifelovkou“ a přesun Martovým polem, okolo Invalidovny do muzea impresionismu Musée d´Orsey. Pro některé už přesun znamenal zatěžkávací zkoušku, ale většina to pojala teměř vojensky – ať Napoleón vidí, že Moraváci nejsou srágotky. První doteky impresionismu se setkaly kupodivu s hezkými ohlasy, pravda, menší část feministicky orientovaných dívek byla pobouřena z vystavované ženské nahoty, chlapci nikoliv. Po páté hodině odpolední jsme se vydali na pochod směr Champs-Élysées a zde už naše jednotka vypadala jako napoleónovy gardy vracející se z ruského tažení.
Vyvrtlý kotník, bolesti břicha, odřené koleno a hlavně tempo hodné spíš hlemýždě. Při malém odpočinku někteří pookřáli, což vydrželo akorát k Vítěznému oblouku, kde nás vyhnala jednotka rychlého nasazení, protože i Pařížané mají ten zvláštní smysl pro humor a volají, že někde je právě bomba. Naštěstí jsme další úsek zvládli autobusem, kde jsme sebrali poslední zbytky sil a vydali se ztéci kopec s nádhernou svatyní Sacré-Coeur. Zde jsme ztratili poslední zábrany a utratili všechny zbývající peníze a rovněž ztratili několik duchovněji založených dětí, kteří si nevšimli, že sbor již opustil katedrálu a tak po několika desítkách minut jsme se zase šťastně nalezli. Zpáteční cesta už vedla z kopce, tak jsme z Montmartru zapěli několik tónů, abychom svým dílem přispěli k umělecké
atmosféře tohoto magického koutu Paříže. Naší drazí řidiči nám ještě cestou domů udělali radost zastávkou u noční Eifelovky, které se hodila do blikajícího pyžama a přilákala tisíce turistů, kteří té světelné show plácali jako o život (no Japonci…).
Zítra ráno balíme kufry a čekají nás poslední hodiny v Paříži.
Protože už nebude možnost se s Vámi spojit touto cestou, prosím rodiče, aby očekávali náš příjezd okolo poledne v pátek 25. května. Pokud by se stalo, že budou mít Vaše děti vybité mobily (dostali za úkol si je nabít), můžete volat ráno po 10 hodině na číslo 603 312 339, abychom Vám upřesnili čas dojezdu do N.J.
Zhodnocení celého zájezdu necháme na dětech samotných i s tím rizikem, že víme, že si ještě dnes nemohou a nedokáží být vědomi čeho všeho byli součástí. Jednoznačně ale považujeme cestu Ludwigsburg – Paříž k tomu nejlepšímu, co se v posledních 5 letech v životě sboru odehrálo. Všem, kteří nesou na tomto úspěchu svůj podíl patří můj dík a uznání a věřím, že i Vy rodiče toto dokážete ocenit svou podporou v budoucnu.
Budeme Vám vděčni, když ve svém okolí, dokážete o naši práci promluvit (např. vyzvat či oslovit rodiče s dětmi, kdo jsme, co děláme, že nabízíme dětem dlouhodobou perspektivu uměleckého vývoje viz talentové zkoušky) …
Dobrou noc
J.Z. a Kuliši
22.05. (23:00) Paříž
No vida, ono to funguje, počasí navzdory předpovědi dostalo rozum, a za celý den nás neskropila jediná kapka. Nebe sice olověné, ale ve Versailles, kde nade vším zářila přítomnost krále „Slunce“ Ludvíka XIV., jsme byli oslněni nádherou přímo pohádkovou. Vůbec jsme netušili, jak to na děcka bude blahodárně působit, skutečně se všichni chovali neobvykle galantně a se zaujetím si prohlédli jak vlastní palác, tak zámecké zahrady, které se rozsvítily odpoledním sluncem a všudypřítomnou barokní muzikou.
Navečer jsme v Trappes uskutečnili poslední oficiální sborový koncert (moc se vyvedl) a povečeřeli v jednom z místních typů rychlého občerstvení (docela to ušlo). A protože jsme dnes zaznamenali zvýšenou frekvenci mobilních hovorů, věříme, že jste v obraze tzv. z první ruky od svých miláčků. Jsme v dobré pohodě, kupodivu žádná „ponorka“ se nekoná, takže zítra můžeme po snídani směle vyrazit do víru pařížských bulvárů…
Zdravíme všechny do našich domovů. J.Z. a Kuliši.
21.05. (15:45)
Přinášíme otisk článku z internetového vydání Ludwigsburger Kreiszeitung (pro ty, kteří louskají němčinu, celý článek zde) o slavnostním podpisu partnerské smlouvy mezi městy Ludwigsburg a Nový Jičín. Za starosty obou měst přihlížejí na fotografii podpisu smlouvy Kulihrášci.
A cestou do Paříže nás zastihl tento děkovný e-mail od ředitele Ludwigsburgského zámeckého festivalu:
Dear Mr. Zajícek,
After two days the impressions of that wonderful „voices“ still linger on. The press described the concert as „memorable“ (Stuttgarter Zeitung) and indeed I will never forget this experience.
Please let me thank you and your wonderful Ondrasek chorus for participating at our Ludwigsburger Schlossfestspiele and the world premiere of „voices“. From the first minute composer Wolfgang Mitterer was fond of the musicality and the voices of Ondrasek.
It was great listening to the children of the Ondrasek chorus – please tell them how grateful we are to have witnessed your enthusiasm and artistry.
All the best to you Mr. Zajícek and this great chorus.
Yours sincerely,
Thomas WördehoffThomas Wördehoff
– Intendant und Geschäftsführer –
Ludwigsburger Schlossfestspiele
21.05. (23:00) Paříž
Dnes od rána vládla vzrušená nálada, neboť nadešel dlouho očekávaný okamžik přesunu do Francie. Balení dopadlo bez větších problémů a tak úderem 10. hodiny jsme odstartovali směr Paříž. Cesta se vyvíjela vcelku poklidně jen s přibývajícími kilometry se nebe stále více zatahovalo až jsme vjeli do deště, který nás provázel až na místo ubytování ve „Formuli 1“ nedaleko Versailles. Věříme, že se to během noci přežene a budeme mít podobně jako v Německu jen krásný čas. Zatím jsme všichni zdrávi, cestou jsme načerpali síly do dalších dní, tak věříme, že to zdárně doklepeme až do finále.
Děcka jsou z ubytování ve „Formuli 1“ příjemně překvapeni, asi jsme to vylíčili v horších barvách, než je realita. Pravda jen místa je podstatně méně. Zítra dáváme večerní koncert v Trappes – partnerském městě Kopřivnice a máme v plánu během dne navštívit Versailles, nicméně až počasí ráno rozhodne, zda nebudeme nuceni zvolit mokrou variantu – muzea v Paříži.
Na závěr dnešního komentáře jen poznámka, že máme pocit, že se z našich nezvládnutelných divochů začíná klubat docela dělný tým, který začíná chápat smysl našeho konání, tak uvidíme, zda se naše očekávání naplní. Hezký večer domů a zkuste něco vymyslet s tím deštěm. Spoléháme na Vás.
J.Z. a Kuliši
20.05. (23:00) Winnenden
– Uf, to byla neděle, jsme zpátky na hotelu a hygienu už řešit asi nebudeme. Nicméně jedním slovem byla to mise, na kterou nikdo nezapomene. Sáhli jsme si všichni doslova na dno sil.
Od desíti ráno jsme byli v permanenci, neustálé přesuny po městě, v počasí, které sice předčilo všechna očekávání (30 stupňů), nicméně pro nás docela vyčerpávající. Po rychlém obědě dvouhodinový průvod městem, který jsme se úspěšně snažili oživit zpěvem. Po krátké pouze a svačině ve stínu kalupem do autobusu – převléct do „gala“ a opět na zkoušku do kostela.
Vlastní koncert byl pojat naprosto oficiálně. Nechyběl jediný z významných hostí, takže k našemu překvapení v první řadě seděl politický výkvět Ludwigsburgu, Nového Jičína a všech přítomných partnerských měst. Ještěže děcka tyto nuance absolutně nevnímají a ke koncertu přistoupila naprosto stoicky bez většího vzrušení. Takže během deseti minut jsme měli publikum na své straně a v podstatě jsme si s ním po celých třicet minut už jen lehce pohrávali. Když už byli na lopatkách, tak jsme je dorazili nácvikem refrénu „Tancuj, tancuj vykrůcaj“, což byla poslední tečka za veškerou jejich snahou o zdání serióznosti. Těžko říci zda to bylo vhodné, ale nás to upřimně potěšilo, když se německým evangelickým kostelem neslo moravskoslovenské „trálalala“ a na publiku bylo vidět s jakou chutí si mohou beztrestně „zabékat“…
Sbor si zde vysloužil nesmírný respekt a myslím si možná trochu neskromně, že ONDRÁŠEK zde bylo jedno z nejskloňovanějších jmen. Máme pozvání na Krym, do Walesu, několik nabídek na spolupráci se sbory v okolí Ludwigsburgu, ale hlavně uznání našich novojičínských radních, protože stále platí úsloví, že „nikdo není doma prorokem“.
No, a závěrečná recepce zase dorazila nás účinkující, protože pizza, salát, zmrzlina a výborný mošt – vše výborné a v jakémkoli množství…
Zítra ráno po snídani zvedáme kotvy směr Paříž, pokud to jen trochu půjde podáme zprávu o dojezdu. Hlasivky dnes dostaly zabrat, zítřek ukáže, jak jsme na tom zdravotně.
Dobrou noc domů.
J.Z. a Kuliši
20.05. (09:00) Winnenden
– Včera jsme se vrátili pozdě, utahaní jako koťata, ale s dobrým pocitem na duši, protože jsme vše zvládli na výbornou.
Dopoledne jsme měli tříhodinovou zkoušku s ostatními sbory, která se nakonec ještě protáhla o další půlhodinu, protože se řešila závěrečná děkovačka, kdy sbory museli bleskově zvládnout přesun z kůru kostela před publikum. Pozdní oběd se odehrával na radnici, což byla klika, protože sotva jsme ho sezobli, tak už jsme se připravovali s dalším partnerem – dechovým souborem k slavnostnímu podpisu smlouvy. Nutno podotknout, že německá strana se k této skutečnosti postavila naprosto velkoryse, byli pozváni starostové všech partnerských měst (USA, Wales, Francie, Rusko), ale hlavní roli zde hrála pochopitelně delegace Nového Jičína v čele se starostou Dvořákem. Pro sbor bylo nachystáno speciální pódium, takže po celý čas oficiálního aktu (cca 1 1/2 hod.) byli Kuliši na jevišti kde střídavě zpívali, stáli, seděli na bobku, zase zpívali… No bylo to náročné a vyčerpávající.
Až na recepci jsme si měli čas trochu odfouknout, ale s vědomím, že nás čeká další téměř dvouhodinové martyrium s projektem VOICES. Nicméně i to jsme zvládli a přibližně 500 posluchačů nás vřelým potleskem odměnilo za náš srdnatý výkon. Z pohledu sbormistra musím přiznat, že to byla nejzajímavější spolupráce, na které se kdy sbor podílel, a na vrub organizátorů patří jen náš obdiv s jakou profesionalitou a nevídanou péčí o každý detail k akci přistoupili. Takže se na nás naši novojičínští radní s pýchou slétli a před spaním jsme si vyslechli hřejivá a lichotivá hodnocení ze všech stran.
Pro nás to byl skutečný vrchol náročný jak fyzicky tak psychicky, který jsme zdolali se ctí, bez větších problémů a ve zdraví (až na bolavé nohy a puchýře od střevíčků).
Dnes nás čekají jen samé příjemné věci, snídaně alla hotel Hilton, atrakce na městské slavnosti, průvod městem, opět atrakce a v podvečer samostatný koncert v kostele. Po něm oficiální rozloučení na večerním rautu na radnici. Toť vše a jdeme budit naši bandu!
Hezkou neděli.
J.Z. a Kuliši
19.05. (08.50) Winnenden
– Dobré slunečné ráno, jsme po vydatné snídani a za půl hoďky odjíždíme do Ludwigsburgu, kde nás čeká nabitý program, do oběda zkoušíme v kostele s ostatními sbory, odpoledne se účastníme podpisu bilaterární smlouvy mezi partnerskými městy a večer ve 20.00 projekt VOICES, o kterém jsme se již zmiňovali. Děcka jsou v pořádku, zatím nám nikdo nekucká a počasí nám přeje neskutečně. Co nás ale mrzí, že si většina děcek (bez rozdílu věku) neváží „dobrého bydla“ a na luxusních pokojích i v autobuse to často vypadá jako na bojišti, řečeno velmi diplomaticky. Příští zájezd asi zorganizujeme jako vojenskou misi, mnohým by to prospělo!!! Asi tak ve zkratce vše, večer přijedeme pozdě, takže se ozveme až zítra ráno.
J.Z. a Kuliši
P.S. Tradičně máme problém s posíláním fotek, tak snad něco posílají Vaši miláčci prostřednictvím MMS.
18.05. (22:40) Winnenden
– Před chvílí jsme dorazili na hotel a mančaft se chystá ke spánku. Den to byl jako vymalovaný. Po snídani, kterou jsme si náležitě a dlouho vychutnávali, se obloha vyjasnila a až do odpoledne nás provázelo krásné počasí při našich toulkách po Ludwigsburgu. Ujal se nás pan Klohs (rodák z Ženklavy) a připravil pro nás báječnou procházku po zámeckém parku s doslova pohádkovou zahradou, protože v každém zákoutí se skrývalo zastavení či domek , ve kterém se odehrával nějaký pohádkový příběh. Totálně „přepohádkovaní“ jsme zasedli k obědu v zámeckém parku (shodou okolností byla venkovní restaurace nachystána pro svatebčany a se holek chytlo vdávadlo), v pohodě jsme slupli oběd, který se nesl ve znamení 14. narozenin Káji Kudělkové a v povznesené náladě jsme dorazili na 1. společnou zkoušku s našimi sborovými partnery. Zde nastalo rychlé vystřízlivění, protože to, co se na naší zuškovské zkušebně zdálo banální záležitostí se v prostoru zdejší katedrály projevilo jako zásadní problém se vůbec setkat na správné době. No prostor je to dech beroucí, ale pro sluchovou orientaci víc než ošidný. Nezbývá než věřit, že zítřejší dopolední zkouška dopadne líp a večerní koncert (který se koná jako na potvoru v čase, kdy hrajeme se Slovákama) už bude bezchybný. S tímto konstatováním uzavíráme páteční den a přejeme domů hezké sny.
J.Z. a Kuliši.
18.05. (07:30) Winnenden
– 2.den – Probouzíme se do pošmourného rána, fouká a mží, snad to během dopoledne přejde. V 10 hodin nás čeká průvodce v Ludwigsburgu a máme naplánovanou 1. obhlídkovou trasu zámek – park – centrum. Odpoledne, až skončí všem místním pracovní doba, se sejdeme s dalšími zainteresovanými sbory, které se podílejí na projektu VOICES, na 1. společné zkoušce. Bude to náročné, zkouška je naplánována do 21. hodin. Bude-li síla, tak v pozdních hodinách se ještě pokusíme napsat, jak to dnes dopadlo.
Ještě ke včerejšku: po večeři, jsme ještě prošli městečko Winnenden, které je na okraji plné menších firem a průmyslových objektů, ale centrum je kouzelné a hezky upravené. Ubytování je nad veškeré očekávání, skutečně přepychové, snad si toho Kulíšci budou vážit. Přivítali nás na recepci už s klíčemi v rukou, takže obvyklé zmatky s ubytováním se nekonaly a do 10 minut jsme bydleli. V noci byl klid (asi, bo jsem spal jako špalek) a teď začínáme s budíčkem a hygienou. Takže jsme v „poho“ a přejeme domů hezký čas.
J.Z. a Kuliši.
17.05. (18:00)
– 1.den – Jsme v cíli – v hotelu Le Village asi 20 km od Ludwigsburgu. Cesta po počátečních problémech s tragickou nehodou u Vyškova, která náš zdržela víc jak hodinu, nakonec utekla rychle a bez dalších potíží. Jdeme na večeři a poté zalehneme, ať jsme zítra fit. Ta hezký večer všem doma a dobrou noc. Kulíšci.
Kde leží Ludwigsburg? Město Ludwigsburg se nachází asi 12 km severně od Stuttgartu ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko.
