AKTUALIZOVÁNO – 25.11.2012 – 15:22 – Náš deník byl převeden z online podoby do konečné verze seřazené sestupně, doplněné o podrobnější reálie navštívených míst a o další fotografie.
PRO NAČTENÍ NOVÝCH ZPRÁV MŮŽE BÝT NUTNÉ STISKNOUT TLAČÍTKO F5 (závisí na nastavení Vašeho počítače).
Video je na konci deníku nebo uvnitř textu.
Na cestu do Číny jsme se vypravili z Nového Jičína v 10:15 autobusem do Hranic na Moravě, kde jsme přestoupili na vlak a dorazili na hlavní nádraží v Praze. Odtud jsme autobusem dojeli na letiště, odkud jsme odletěli do Istanbulu spojem společnosti Turkish airlines a poté po nutném čekání na letišti v Istanbulu jsme odletěli do Guangzhou. Let z Istanbulu trval okolo 12 hodin, dostali jsme snídani a oběd a let proběhl bez komplikací.
Ve vlaku do Prahy.
Odlet z Prahy.
Okolo 9. hodiny večerní jsme přistáli po skoro celodenním cestování na letišti Guangzhou Baiyun International Airport v jihočínském městě Guangzhou (Kantonu), kde jsme se po nutných procedurách u imigračních úředníků setkali se zbylou členkou sboru Klárou Schwarzovou, která toho času studuje v ČLR. Po seznámení se s přidělenou delegátkou Viviene, jsme se dopravili po asi hodinové jízdě do středu města Kanton – do hotelu Jin Jiang Inn, kde jsme se ubytovali a šli jsme spát. Zítra nám začnou již festivalové povinnosti.
Na letišti Guangzhou před imigrační prohlídkou.
Na letišti nás čekala i členka sboru Klára Schwarzová, která v současné době studuje v Číně.
Před letištěm Guangzhou.
7:45 (čínského času) — Postupně se probouzíme do prvního čínského rána (poněkud smogového). Za zvuku čínských lidových melodií, které vycházejí z místního stadionu, kde se cvičí tai-či, jdeme na snídani. Po snídani jsme měli možnost projít se po okolí našeho hotelu a částečně načerpat atmosféru čínského velkoměsta. Většina potřebovala vyměnit peníze na čínské yuany a tak jsme zamířili do nejbližších bankovních domů.
Výměna peněz proběhla celkem v pořádku (tedy až na to, že formuláře k výměně někteří vyplnili místo černou modrou prupiskou, takže bylo třeba vše vypsat znovu, čínští zákazníci již byli nespokojeni, že jim vybereme všechny peníze). Nejlépe udělali ti, kteří si vybrali peníze z automatu.
Ráno v Guangzhou (pohled z hotelového pokoje).
Ranní cvičení tai-či na místním stadionu, který je hned vedle našeho hotelu.
Poté jsme se přesunuli do festivalového centra, které leží v areálu univerzitního kampusu. Jen tak pro zajímavost univerzitní kampus slouží 200 tisícům studentům, je to tedy takové naše větší krajské město. V průběhu dne jsme se zaregistrovali v centru festivalu. Odpoledne proběhly dvě akustické zkoušky v Xinghai Music Hall, která je centrem festivalu.
Registrace proběhla v Xinghai Music Hall, kde se hned naše děvčata v tyrkysových tričkách stala centrem pozornosti s mnohými žádostmi o společné foto.
První akustická zkouška ve velkém sále Xinghai Music Hall. Zde bude probíhat soutěž v kategorii ženské sbory. V menším sále bude probíhat soutěž kategorie folklor.
Po večerní návštěvě čínského KFC (kde někteří zjistili, že i v Číně lze vypít dobrou kávu) jsme se přesunuli do centra města Guangzhou do budovy místní opery (Opera House), kde proběhl úvodní ceremoniál festivalu. Čínská strana pojala zahajovací koncert ve velkolepém duchu zaměřeném na hrdost ke své vlasti. Vyslechli jsme si několik čínských lidových písní v podání domácích pěveckých sborů a operních pěvců.
Foto ze zahajovacího koncertu.
Zítra začne festivalový program první naší soutěžní kategorií – folklór. Budeme soutěž začínat. Držte nám palce!
8:45 — Část mužského osazenstva výpravy se vydala v 7 hodin ráno na místní stadion si zaběhat a zjistit, jaké sestavy tai-či se ráno předcvičují. Je zajímavé, že na běžecký ovál si chodí zaběhat a zacvičit tai-či vesměs lidé od 40 let a výše. Pak jsme se okolo osmé hodiny vypravili na snídani.
Snídaně v hotelu probíhá ve formě švédských stolů, vybrat si můžeme z čínských nudlí, šunky, míchaných vajíček, vajíček na tvrdo máčených v čaji, zeleniny, pečiva, které je pouze sladké, melounu a citrusů.
Pár fotografií z okolí našeho hotelu.
Hotel Jin Jiang.
Hned naproti hotelu je tržnice – prodává se zde vše možné – prodej ryb.
Tržnice – prodej zeleniny a ovoce.
Obchůdky podél hlavní ulice.
Obchody se smíšeným zbožím.
10:35 — Po snídani proběhla dopoledne v prostorách hotelu zkouška, po ní se vypravíme do centra dění do Xinghai Music Hall, kde nás čeká v podvečer první soutěžní vystoupení v kategorii folklór.
12:45 — Po skončení zkoušky a před odjezdem na vystoupení se někteří ve volném čase vypravili i dál od hotelu.
Pár prvních postřehů z města Guangzhou:
– s dopravou si Číňani hlavou nelámou, klidně přejedou i přecházejího chodce nebo vjedou na kole do protisměru.
– „paneláky“ jsou na rozdíl od našich poněkud vyšší a rozlehlejší.
– doprava je někdy až neskutečně bez předpisů, hlavně kola a motocykly si jezdí jak chtějí.
– většina drobných obchůdků je buď v přízemí budov nebo v tržnicích
– Guangzhou se nachází v oblasti vlhkého subtropického pásu, což znamená, že i v těchto dnech, kdy zde má být období přelomu podzimu a zimy, jsou teploty okolo 26 stupňů a vlhkost atakuje 80% (stačí hodinová procházka městem a člověk je celý propocený), daří se bujné subtropické vegetaci, i v průmyslovém městě jako je Guangzhou najdeme krásné parky sloužící k odpočinku.
Ještě přidáváme pár dalších fotopostřehů:
Typický čínský psík odpočívá v horkém odpoledni.
Typické čínské „turecké“ záchody. Toaletní papír zde nehledejte (nutno si nosit svůj vlastní) a neháže se do mísy, ale do koše na odpadky. V hotelu máme naštěstí typicky evropské.
Kočka je symbolem štěstí a je např. ve výlohách některých obchodů a vítá jejich návštěvníky.
14:00 — Probíhají poslední přípravy na naše vystoupení v kategorii folklor.
Karol, naše skvělá vizážistka, nás nalíčila. Výsledek byl velkolepý.
Svaťka pomohla s drobnými úpravami krojů.
Pak jsme se vypravili autobusem do Xinghai Music Hall na naše první soutěžní vystoupení.
Po cestě jsme se ještě krátce zastavili u parku s typickou čínskou bránou a udělali společnou fotku.
Po příjezdu do centra festivalu jsme zašli na večeři do místní menzy, která slouží v době festivalu jako jídelna pro soutěžící.
K večeři byla rýže, různé druhy masa a zelenina. Samozřejmě vše se jí hůlkama, ale to nám už potíže nedělá!
To dokazuje i snímek z dnešní snídaně.
23:55 — Dorazili jsme na hotel. S dnešním výkonem v soutěžní kategorii folklór můžeme být spokojeni. Dnes s námi soutěžily sbory z Ruska, Indonésie a Filipín. Ještě však není dobojováno, protože zítra kategorie folklór pokračuje dalšími sbory.
Poslední zkouška před vystoupením.
Porota kategorie folklór.
Komorák při svém prvním soutěžním vystoupení v Xinghai Music Hall.
Po vystoupení jsme byli plní dojmů, teď je to již na porotě, jak ocení naše vystoupení. V dnešním bloku vystoupí ještě tři sbory.
Sbor z Ruska.
Sbor z Indonésie.
Xinghai Prize International Choir Championships [kategorie folklór]: sbor z Indonésie
Sbor z Filipín.
Po soutěži ve foyer opět chvilka k focení.
8:00 — Dnes budeme mít dopolední zkoušku před druhým soutěžním vystoupení tentokrát v kategorii ženské sbory. Opět začínáme soutěž jako první.
14:00 — Opět jsme dorazili do menzy na oběd, který tentokrát všem udělal vekou radost, protože na talíři byly párky (obyčejně doma zatracované, ale v Číně vítané).
15:00 — Soutěž začínala o půl hodiny později než podle plánu a tak jsme si minuty před vystoupením vyplnili zpěvem našich lidových písní.
16:00 — V dnešním vystoupení v kategorii ženské sbory jsme si sáhli na samé dno svých sil. Máme ze svého vystoupení velice dobrý pocit, ale jsme si vědomi tvrdé konkurence zúčastněných sborů.
Teď již máte po vystoupení a tak si užíváme opadnutí stresu pokusem o reklamní fotku na dopravní značení. Možná, že se čínský výrobce značek ozve a nabídne lukrativní smlouvu na spolupráci;))
20:00 – Po soutěžním vystoupení nás čekalo ještě jedno vystoupení v rámci tzv. koncertů přátelství, které se konají v rámci festivalu po celém městě. My jsme zamířili do jednoho kulturního domu, kde se představily sbory z Asie a Komorák jako jediný zástupce Evropy. To samozřejmě opět vzbudilo velký rozruch. Pomineme-li již tradiční focení, měli jsme úspěch s našim programem lidovek, které dostávaly obyčejné Číňany do varu.
21:00 — Po příjezdu k hotelu začalo poprchávat,postupně se celkem dost rozpršelo. Teploty klesly na příjemných 20 stupňů. Někteří zašli na pozdní večeři do místních bister na klasické nudle. Jiní, kteří nechtěli riskovat promočení v průtrži mračen, zůstali na hotelu.
V neděli jsme se dopoledne vypravili metrem do chrámu Wong Tai Sin Temple v místní části Fangcun. Metro je celkem novým dopravním prostředkem v Guangzhou. První linka byla postavena v roce 1997 a od té doby se rychle síť metra rozrůstá. Dnes má již osm linek a celkově měří 236 kilometrů. Plánuje se jeho rozšíření až na 500 kilometrů a to hlavně v souvislosti s plány vlády o vytvoření velké aglomerace Guangzhou s 80 miliony obyvateli do roku 2020. Neskutečný rozvoj města je vidět na každém kroku. Tam, kde byla ještě v 80. letech malá farmářská políčka, jsou dnes ulice, dálnice a sídliště. Metrem je dobré cestovat. Je rychlé a levné, cesta nás stála 3 yuany, což je v přepočtu 9 korun. Z automatu vypadne plastový token, který slouží ke vstupu do metra, po ukončení cesty se vhodí do turniketu a ten vás vypustí ven z metra.
Chrám Wong Tai Sin Temple byl postaven v 90. letech 20. století na místě původní svatyně zničené za 2. světové války. Stojí mezi sídlištní zástavbou. Tady jsme měli možnost vidět, jak Číňané uctívají své zemřelé skrze zapalování vonných tyčinek.
Po návštěvě chrámu jsme se vydali zpět do centra města a po několika minutách jsme našli příjemnou restauraci. Klára nám totiž chtěla ukázat, jak vypadá tradiční čínské stolování. V hotelovém komplexu jsme našli příjemný jídelní salónek. Jsou zde kulaté stoly, na kterých je skleněná otáčející se deska. Na desku se pokládají různé pokrmy a každý si vezme, co mu chutná. Samozřejmě se vše jí hůlkami. K jídlu jsme měli tradiční čínské nudle, rýži, mořské plody, různé druhy masa a zeleniny. K tomu všemu se podával čaj. Za celý oběd jsme zaplatili v přepočtu okolo 1500 korun, což je pro 29 osob opravdu příjemná cena. Ti, kteří ještě stále zápasí s hůlkami, dostali praktický výklad od číšníka, jak správně hůlkami jíst.
Pak jsme se vydali zpět do hotelu, již každý sám a měli jsme možnost po cestě pořídit i první nákupy.
Střed Guangzhou s Perlovou řekou.
V neděli večer proběhlo vyhlášení výsledků. Po náročných dvou dnech, kdy jsme si docela mákli, je odměna sladká. Máme dvakrát platinové pásmo, což je nejvyšší ocenění v dané kategorii (ženské sbory a folklór). Ještě se vyhlašuje absolutní vítěz kategorie, ale tohoto ocenění jsme nedosáhli. V ženách vyhrály Norky a ve folklóru Bělorusko.
Cestou zpět na hotel jsme si společně přečetli hodnocení jednotlivých porotců. Hodnocení jednotlivých porotců, které se nám dostalo do rukou, bylo více jak lichotivé. Z vyhlášení jsme se vrátili dost pozdě.
Warm-up před udělováním cen.
Dvakrát platinový Komorní sbor.
Dvě platinové medaile – jedna z kategorie ženské sbory, druhá z kategorie folklór.
Předání ceny v kategorii ženské sbory.
Předání ceny v kategorii folklór.
Dnes ráno, celí nedospalí po záverečném ceremoniálu, jsme vyrazili na celodenní výlet s prohlídkou Guangzhou. Na starosti nás měl pan Wu z čínské cestovní kanceláře. První zastávkou byl historický komplex tzv. Chen Clan Academy, který pochází z 19. století. Jedná se komplex se svatyní a školou, který nechala vybudovat vlivná rodina Chen jako školu pro úředníky, kteří se připravovali na tzv. císařské úřednické zkoušky. Komplex se skládá z 19 budov a šesti nádvoří. V budovách je dnes muzeum a mohli jsme vidět čínské umění porcelánu, řezbářství a rytin. Někteří neodolali a zakoupili i kresby jednoho mistra, který maloval své obrazy rukama.
Pak jsme se vydali do parku ve staré čtvrti u kanálu Perlové řeky. Tam jsme mohli vidět, jak Číňané využívají parky k aktivnímu odpočinku: cvičí taj-či nebo jiné formy východních cvičení. A také v parcích hrají oblíbenou hru jiànzi. Hraje se ve dvou nebo spíše v několika hráčích, kteří stojí v kruhu a snaží se udržet „pérák“ (anglicky „shuttlecock“: jedná se vlastně o něco jako badmintový míček, který má místo plastového vějíře dlouhé peří) kopáním ve vzduchu co nejdéle, pérák nesmí spadnout na zem. Hra je náročná na koordinaci pohybu, bystrost a pohyblivost. Dalo by se to přirovnat k u nás známé hře hakysák.
Hra jiànzi.
Dalším cílem bylo nábřeží Perlové řeky. Jméno Perlová řeka vznikl ne proto, že by se v řece nacházely perly, ale protože na dně jsou pestrobarevné mušličky, které vytvářejí celé útesy a ty pak září perlovou barvou. Dnes již toto není možné vidět, protože řeka je většinou zregulována a je to docela špinavý veletok. Jen tak pro zajímavost: říční systém Perlové řeky je třetím nejdelším v Číně, měří 2,400 km a je jedním z nejvíce znečištěných říčních systémů nejen v Číně, ale také na světě.
Pak jsme navštívili ostrov Shamian Island, který řeka vytváří v Perlové řece. Jedná se o malý ostrůvek, který byl v 19. století koncesován Britům a Francouzům a proto se zde nacházejí typicky evropské stavby konce 19. století. Dokonce jsme zde našli i konzulát Polska. Připadáte si tady, jako byste ani nebyli v Asii. Na tento ostrůvek chodí často snoubenci pořídit fotku ve svatebních šatech. No a co nás tady hlavně zaujalo, byl Starbucks. Tady jsme ukojili své touhy po kafi (někteří již bez kávy nemohli vydržet) a nakoupili v blízkém obchůdku první suvenýry.
Zbytek dne jsme strávili na velkém tržišti a nákupní zóně. Na tržnici se prodávají nejrůznější sušené hřiby a květiny, sušené hadi a další havěť, zvířata a další pro Evropana věci, které nedokáže pojmenovat. Jedná se o jednu z největších tržnic s tímto zboží v Číně. Hned kousek u tradiční tržnice je moderní (skoro by se dalo říct západní) obchodní bulvár s oblečením. Asi tady budeme mít problém do středy vyžít, protože někteří maniaci už nemají ani floka.
Večerní projížďka po řece s dalšími účastníky byla tečkou za dnešním dnem a nyní se pomalu chystáme ke spánku, abychom si zítra mohli ještě naposledy užít památek a nasávání atmosféry Kantonu.
Noční nasvícené moderní budovy čtvrti Zhujiang New Town.
Canton Tower v noci při pohledu z výletní lodi.
Dnes jsme navštívili několik hlavních památek v Guangzhou. Nejprve jsme se zastavili na pahorku se sochou pěti bohů (Five-Ram Statue), poté jsme si prohlédli expozici v místním muzeu stojícím na místě hrobky krále Nanyue (Museum of the Mausoleum of the Nanyue King), dále jsme obdivovali stavby Chrámu šesti badyánových stromů (Temple of the Six Banyan Trees).
Nastalo také emotivní loučení s Klárou, která nám pomáhala po celou dobu pobytu při každodenní komunikaci s Číňany a byla průvodcem ve změti čínských znaků, ale už se musela vrátit zpátky do školy na severu Číny.
Poté jsme zamířili do finančního a správního centra města Zhujiang New Town, kde jsme si prohlédli moderní architekturu Guangzhou, např. budovu opery (Guangzhou Opera House), novou knihovnu (Guangzhou New Library) nebo dva mrakodrapy (the Twin Towers) – jeden již hotový a druhý právě vznikající.
Před sochou pěti bohů.
Muzeum hrobky krále Nanyue.
Král Zhao Mo byl posmrtně zabalen do rubáše složeného z nefritových destiček, který měl ochránit zemřelého od zlých duchů.
Pagoda v chrámu Chrámu šesti badyánových stromů.
Moderní architektura čtvrti Zhujiang New Town.
Na oběd jsme zašli opět do restaurace v centru Guangzhou. Měli jsme tradiční kantonskou kuchyni, která se skládá z různých druhů knedlíčků, např. z masa, rýže, zeleniny. K tomu nudle a rýže. Dále se podávalo maso – kuře a husa. Tady v Číně se celé kuře upeče a pak se rozkrájí i s kostmi, takže může být pro Evropana těžké si zvyknout jít kousky masa s kousky kostí. A také se připravuje kuře i s hlavou. Obědy a večeře jsme měli přichystané v tradičním čínském stylu okolo kulatého stolu, na kterém je otáčející skleněná deska, na kterou se nosí talíře s několika druhy jídel. Deska s jídly se otáčí a každý si vezme, na co má chuť.
Po obědě jsme vyrazili na čas do okolí restaurace, která se nachází na ulici se „západními“ obchody s oblečením a butiky. Když jsme se však vydali jen pár metrů do postranních uliček, mohli jsme vidět typickou čínskou ulici s obchůdky všeho typu, převážně s různými sušenými houbami a živočichy, které se v využívají v tradiční čínské medicíně.
Den jsme zakončili na závěrečném ceremoniálu a koncertu, který se konal pod širým nebem u televizní věže. Televizní věž (Canton Tower) je nejvyšší televizní věří v Číně a druhou nejvyšší na světě. Byla navržená holandskými architekty a postavená u příležitosti konání Asijských her, které proběhly v Guangzhou v roce 2010. Věž je večer nasvícená a hraje všemi možnými barvami. Měří 600 metrů a na vrcholu je vyhlídková plošina. Na koncertu vystoupili někteří vítězové kategorií festivalu (např. rakouští LaLá Vocalensamble) a na závěr zazpívaly vybrané sbory. Poslední písní byla skladba „See you Guangzhou.“ Tím byl oficiálně zakončen i festival.
Vítězové kategorie jazz – Rakušani LaLá Vocalensemble.
Televizní věž hrající všemi barvami, barvy se proměňují.
Xinghai Prize International Choir Championships [Closing ceremony]: See You Guangzhou!
Zítra odlétáme okolo osmé hodiny večerní, takže máme ještě skoro celý den, který využijeme k posledním nákupům a útratě zbylých yuanů.
Dnes jsme se probudili do posledního dne na území Číny. Někteří z nás si ještě naposledy šli ráno zaběhat nebo zacvičit tradiční čínské tai-či. Naposledy jsme taky zašli na hotelovou snídani. Teď (kolem 9 hodiny ráno) všichni balí nebo se ještě někteří vypravili do blízké tržnice na nákupy. Kolem 12 hodiny budeme muset opustit pokoje a pak ještě budeme mít celé odpoledne volno do večera. Volno využije každý podle svého. Někteří vyrazili na poslední nákupy, jiní zas navštívili památky. A byli i tací, kteří již nevydrželi počkat na evropské jídlo, že zašli do čínského McDonaldu.
Čínskou vlajku dnes uvidíme naposledy.
Někteří ještě zašli na cvičení taj-či.
Poslední snídaně.
Před památníkem prvního prezidenta Číny Sun Yat-sena (Sun Yat-sen Memorial Monument)
Při posledních procházkách městem jsme našli i prodejnu klavírů a hudebních nástrojů. To nás nenechalo chladnými a hned jsme pár vystavených kousků vyzkoušeli. Ceny nástrojů byly velice příznivé, oproti Česku by se dalo na klavíru ušetřit i pár stovek tisíc korun.
Zkouška tradičních čínských nástrojů.
V Číně lze (alespoň ve velkých městech) zaskočit do McDonald’s, což někteří netrpěliví taky využili.
Je 7:10 večer a postupně se všichni vracíme do našeho hotelu (kde máme uložené kufry) po volném dni, který jsme strávili nakupováním, někteří ještě i návštěvou památek. Autobus na letiště pro nás přijede o půl osmé. Odlítáme z Guangzhou ve 23:10 směr Istanbul (let by měl trvat okolo 12 hodin), poté přestupujeme na let Istanbul – Praha. Předpokládaný přílet je do Prahy je ve čtvrtek kolem 10:30 hodiny.
V letadle směr Istanbul.
Trasa letu Guangzhou-Istanbul.
Na letišti v Istanbulu při čekání na let do Prahy.
Okolo 10:30 jsme dosedli na letišti Praha po dvou hodinách letu z Istanbulu (celkem asi 14 hodin letu z Guangzhou-Istanbul-Praha). Poté jsme se vydali vlakem na cestu do Nového Jičína, kde jsme dorazili okolo čtvrté hodiny odpolední a zakončili tak desetidenní cestu do Číny, kde jsme se zúčastnili ve dnech 6. – 15. listopadu mezinárodního sborového festivalu 1st Xinghai Prize International Choir Championships v jihočínském městě Guangzhou (Kanton). Určitě bude třeba trochu času, abychom všechny ty dojmy z Číny vstřebali. Už teď můžeme říct, že na cestu do Číny budeme určitě dlouho vzpomínat.
13.11.
Xinghai Prize International Choir Championships [Closing ceremony]: See You Guangzhou!
Xinghai Prize International Choir Championships [Closing ceremony]: LaLá Vocalensemble
12.11.
Ondrášek Komorní sbor [Čína 2012]: Warm-up před udělováním cen
12.11.
Ondrášek Komorní sbor [Čína 2012]: Friendship concert
11.11.
Ondrášek Komorní sbor [Čína 2012]: Hoj, hura, hoj
Xinghai Prize International Choir Championships [kategorie folklór]: sbor z Indonésie
