Po téměř roční intenzivní přípravě odletěl ONDRÁŠEK novojičínský sbor ZUŠ ve dnech 19. června – 4. července 2014 na svou historicky první koncertní cestu do USA. Z každého dne našeho pobytu jsme Vám prostřednictvím našeho webu přinášeli aktuální informace. Toto je 1. část našeho deníku. 2. část najdete zde.
AKTUALIZOVÁNO – 25. 06. — 13:30 SEČ
25. června, 08:30 (EST) – Richmond
Dnes vyrážíme do Washingtonu D.C., do centra festivalového dění. Ozveme se večer s našimi postřehy z hlavního města USA.
24. června, 22:30 (EST) – Orlando – Richmond
Po brzké snídani a rychlém nalodění kufrů jsme definitivně opustili Floridu. Celý den jsme strávili v autobuse a uskutečnili jsme tak nejdelší přejezd (730 mil=1180 km), který nás během pobytu čeká. Protože se na jediný zátah do Washingtonu D.C. nedá dojet, nocujeme poblíž Richmondu (ve Virginii). A tak alespoň pár postřehů z cesty.
Cestou jsme se zastavili na závodním okruhu v Daytona Beach. Zasvěcení budou vědět, že se zde jezdí automobilové závody soutěže NASCAR.
A nyní k naší dnešní cestě.
Náš autobus značky Prevost je takřka nový a velice pohodlný. Náš pan řidič Ken je velice klidný a pohodový starší člověk anglického střihu. Jezdí občas nevyzpytatelně, někdy pomalu jako při vyhlídkové jízdě, někdy zase jako by nás ukradl. Moc toho sice nenamluví, ale za to se stále usmívá a bůhví co si vlastně myslí. Že se mu líbí naše sborové zkoušky (probíhají denně v rámci přejezdů z jednoho místa na druhé) usuzujeme podle toho, že si nikdy nepouští do našeho zpívání rádio. Na druhou stranu – po pěti dnech cestování – máme pocit, že by se dalo minimálně zamést podlahu. Asi se bude muset někdo z nás obětovat a navrhnout mu tuto eventualitu.
Nejvýraznější postavou celého zájezdu je jednoznačně průvodce Luděk. Věk okolo 45, výška bezmála dva metry, vtipný, vzdělaný, empatický a nesmírně kamarádský. Holky (včetně Svaťky a Marušky) ho doslova milují a nedej Bože, aby se ukázalo, že umí i dirigovat. To by byl náš sbormistr nezaměstnaný. Díky Luďkovi jeho vědomostem a zkušenostem čas v autobuse ubíhá příjemně a nám připadá tento zájezd naprosto dokonalý.
Na závěr ještě statisticky pár čísel: dnes najeto 730 mil (1180 km), čas 14 hodin (včetně přestávek), 5 navštívených států federace (Florida, Georgia, Jižní a Severní Karolina, Virginia), 2 řidiči.
Závodní dráha v Daytona Beach.
Náš řidič pan Ken.
Náš průvodce Luděk.
V průběhu cesty se konají v autobuse i krátké zkoušky …
23. června, 22:30 (EST) – Orlando
Když se řekne Orlando, každému se vybaví zábavní parky. V jednom takovém jsme dneska byli a stálo to za to! Vypravili jsme se do zábavního parku Sea World, který nabízí svým návštěvníkům různé atrakce zaměřené na vše co žije v moři – kosatky, delfíny, mrože, lachtany, tučňáky, žraloky a další mořské živočichy. My jsme se vydali na hlavní atrakce: vystoupení kosatek, delfínů a pirátské představení s lachtany. Každá atrakce měla v sobě něco kouzelného a neskutečného: kosatky poslouchaly své ošetřovatele „na slovo“ a člověk by ani nevěřil, jak chytrá a učenlivá a při své velikosti mrštná jsou to zvířata. Vystoupení s delfíny bylo laděno ve výpravnějším duchu „návštěvy mořského ráje“ a lachtani se předvedli v pirátském legračním vystoupení, které bylo určeno především pro malé děti. Do toho jsme mohli vidět žraloky, rejnoky, různé mořské živočichy, jejichž jména ani jako suchozemci neznáme. Prostě i ten, kdo se nezajímá o přírodu, musel být nadšený. Na závěr jsme si v Sea Worldu i zazpívali tu naši a rozloučili jsme se s krásným dnem plným zážitků a slunce.
Vystoupení kosatek …
… bylo neskutečné …
… nechápali jsme, jak můžou tak velká zvířata být tak obratná …
… a poslouchat na slovo své trenéry.
Diváci v prvních řadách dostali pěknou dávku osvěžení …
… na závěr pózování a potlesk pro kosatky.
Mezi atrakce parku patří také království tučňáků …
… nebo návštěva Atlantidy na řízené lodi.
Vystoupení lachtanů …
… bylo pojaté v pirátském duchu …
… s notnou dávkou humoru …
… a legrace.
Výpravné vystoupení s delfíny …
… bylo ošperkováno i akrobatickým vystoupením …
… delfíni poslouchali své trenéry „na pískot“…
… a předváděli neskutečné kousky….
… za které si zasloužili potlesk publika.
V podmořském světě jsme mohli sledovat živočichy přímo ve vodě.
Fotografie ze Sea Worldu…
… a poté ještě krátké vystoupení zakončilo krásný den plný zážitků.
23. června, 06:30 (EST) – Titusville
Dnes jsme se probudili do nového dne na naší nové zastávce ve středu Floridy, poblíž Orlanda, kam zamíříme do zábavního parku SeaWorld. Ubytování jsme v klasickém hotelu Best Western v Titusville. Na to jak ubytování v Titusville vypadá, se můžete podívat na pár fotografiích.
22. června, 20:30 (EST) – Titusville
Dnes jsme opustili Miami Beach vyrazili směrem na sever Floridy, do centra amerických kosmických letů – Kennedy Space Center. Z Floridy startují všechny americké kosmické lodě. Středisko je známé především starty lodí Apollo na Měsíc a starty raketoplánů.
Nejprve jsme vyrazili autobusem na prohlídku odpalovacích ramp, kde si člověk až přímo na místě uvědomí, jak velké jsou rakety, které vynášely astronauty na Měsíc. Připadáte si pod odpalovacími rampami jako mravenci. Komplex kosmických letů je rozsáhlý a najdete jej obklopený močály a velkými plochami, kde žijí různí živočichové, od aligátorů až po americké orly bělohlavé.
Po autobusové projížďce po celém areálu jsme se přesunuli do haly na prohlídku makety řídícího střediska letů na Měsíc, prožili na vlastní kůži a uši start lodi Apollo a viděli raketu Saturn, která v 60. letech minulého století vynášela astronauty na Měsíc. Na závěr jsme zavítali do nově zřízeného prohlídkového „hangáru“, kde je vystaven skutečný raketoplán Atlantis. Tam jsme měli možnost si vyzkoušet na simulátorech řízení raketoplánů a taky prožít simulaci skutečného startu i s přetížením.
Musíme říct, že Američané jsou právem na své kosmické lety na Měsíc a raketoplány pyšní a dávají to najevo.
Několik typů raket, které v průběhu let z KSC startovaly, jsou k vidění na ploše návštěvnického centra.
Před Kennedyho kosmickým střediskem Ondrášci se znakem NASA a pomníkem JFK.
Kosmické středisko nese jméno amerického prezidenta J.F.Kennedyho, který započal americký kosmický program výprav na Měsíc.
Odpalovací rampy v Kennedyho kosmickém středisku ….
… střeží z vody aligátoři.
V maketě střediska kosmických letů na Měsíc jsme se dozvěděli o celé historii programu Apollo ….
… a potom na vlastní oči uviděli raketu Saturn, se kterou lítali astronauti na Měsíc.
Pohled na část rakety Saturn.
Lunární modul, se kterým přistávali astronauti na Měsíci.
Neodolali jsme a vyfotili jsme se i před raketami, které vynášely na oběžnou dráhu raketoplány, naposledy to byl raketoplán Atlantis.
Videoprojekce nás úplně vtáhla do startu raketoplánu Atlantis.
Raketoplán Atlantis.
Na programu byla i neskutečně zpracovaná videoprojekce, kde si člověk připadá, že opravdu letí vesmírem na palubě raketoplánu Atlantis.
Raketoplán Atlantis byl opatřený štítem, který se skládal z několika tisíc destiček.
I když by se mohlo zdát, že raketoplány budou našim Ondráškům vzdálené, opak byl pravdou. Skoro každý si chtěl vyzkoušet, jak se takový raketoplán řídí přímo v řídící kabině.
Neméně oblíbená byla i atrakce simulující pád z volné výšky.
Náš průvodce Luděk kontoluje nastavení fotoaparátu tak, aby Ondrášci byli v záběru s raketami Atlantisu.
21. června, 23:30 (EST) – Key West – Miami Beach
Po dopoledním slunění a koupání na pláži u hotelu jsme naskočili do autobusu a vydali jsme se na Key West, nejjižnější místo USA. Cestou jsme hodinku polechtali hlasivky a poté zastavili na oběd v oblíbeném stravovacím řetězci Golden Corral. Jeho popularita mezi Američany spočívá v tom, že zaplatíte pevný poplatek (12 USD) a pak už jen baštíte a baštíte, dokud neprasknete. Naši Ondrášci správně pochopili, že druhá taková možnost najíst se z nekonečného výběru jídel se už nemusí opakovat a tak jedli a jedli a jedli… Po takřka dvou hodinách hodování jsme se vykutáleli z restaurace a pokračovali v cestě na jih. Cestou nám v pravidelných intervalech na kapotu bubnovaly kapky deště a my jsme si příjemně schrupli a užili si po vydatném obědě sobotní siesty. Cesta se díky husté dopravě a našim zastávkám protáhla více než jsme předpokládali, takže na „nultou míli“ jsme dorazili až okolo 18. hodiny.
Key West nám učaroval na první pohled, jako bychom se vrátili v čase do předminulého století. Celé město připomíná skanzen z koloniálního období, který je ale plný života a v tomto čase praská ve švech přílivem turistů. Tři hodiny strávené focením, okukováním suvenýrů a hadříků, posloucháním výborných písničkářů na každém kroku, to vše nám uteklo neskutečně rychle. Cestou domů jsme si uvědomili, že jsou za námi krásné dva dny prožité na jihu USA a zítra se budeme přesouvat do Orlanda. Snad nás potká zase něco zajímavého, na co budeme moci vzpomínat.
Oběd jsme měli v řetězci Golden Corral….
… který je založený na tom, že se zaplatí jedna částka a jí se, kolik člověk může.
Zazpívali jsme si na nejjižnějším cípu kontinentálních USA …
… a pak jsme se ještě povinně vyfotili 90 mil od Kuby.
Uličky na Key West.
20. června, 22:00 (EST) – Miami Beach
Odpolední výlet do národního parku Everglades se vydařil znamenitě. Cestou se obloha děsivě zatáhla. Krátká ale vydatná bouře nám dokonale umyla autobus k velké radosti řidiče Kena. Do cíle jsme už dorazili za sucha. V rezervaci se nás ujali místní průvodci, dle vzhledu pravděpodobně potomci zdejších původních obyvatel. Jejich přehled a umění pracovat s aligátory, hady a jinou havětí tuto tezi jen potvrzovalo. Nalodili jsme se do vznášedel (viz foto) a bezmála hodinu jsme se projížděli mokřady s bujnou vegetací a výše zmíněnou havětí. Tečkou programu byla vtipná ukázka drezůry aligátorů a možnost pohladit a vyfotit tyto mazlíky od jednoho do dvou set kil živé váhy.
Podvečer jsme strávili v centru města v přístavu, kde jsme si nenechali ujít příležitost zazpívat pro potěchu sobě i kolemjdoucím. Noční procházka jednou z nejrušnějších ulic Miami nás natolik udolala, že jsme dobrovolně a rádi zalehli do pelíšků.
Zítra se zase ozveme.
V Everglades jsme viděli aligátory….
… za kterými jsme se vydali na vznášedlech.
… a byla to jízda …
… Everglades jsou rozsáhlé mokřady, které se rozprostírají v jižní části Floridy, a kde …
… hloubka vody je okolo 2 metrů.
Po vyjížďce jsme mohli vidět i další krokodýli.
V downtown (centru) Miami.
… jsme na přístavním molu …
… zazpívali kolemjdoucím.
… poté jsme se vydali po noční Miami Beach …
… která žila svým pátečním životem …
…. a vyfotili jsme se před známou Versaceho vilou.
20. června, 08:00 (EST) – Miami Beach
Dnešního rána jsme se probudili do slunečného počasí a plánujeme po snídani vyzkoušet moře, které máme pár metrů od našeho hotelu. Teplota po ránu je asi kolem 28 C a sluníčko začíná pomalu ale jistě přitápět. Odpoledne vyrazíme na prohlídku Miami Beach a okolí.
Na dnešní snídani se …
… v hotelovém lounge …
… podávala jak kontinentální ….
… tak americká (s lívanci) snídaně.
Z hotelu máme pohled přímo na pláže Atlantského oceánu.
19. června, 20:00 – Miami Beach
Po 24hodinovém cestování dorazili Ondrášci bez větších obtížído své první destinace – Miami Beach.
Přistávali jsme sice poněkud dobrodružně, protože nad letištěm se schylovalo k bouřce, ale svým zoěvem jsme zahnali obavy z tvrdého přistání, což ocenili jak pasažéři našeho letu, tak i sympatická osádka letadla společnostiAir France. Na letišti v Miami nás čekal autobus s panem řidičem Kenem, který nás odvezl do hotelu DaysInn na atlantském pobřeží.
Vybalujeme a chystáme se k spánku, abychom byli do nového dne plni sil a energie.
Dobrou noc a pozdravy všem domů.
Před odjezdem jsme našim blízkým zazpívali nashledanou.
Let do Miami proběhl v režii francouzské Air France.
Čekání na letišti Charles de Gaulle v Paříži.
První krůčky na americké půde před mezinárodním letištěm v Miami.
Náš autobus, se kterým se budeme přesouvat po USA.
Náš průvodce Luděk.
Dorazili jsme do hotelu DaysInn v Miami Beach.
akce podpořena Moravskoslezským krajem